Dne 2. 7. 2020 jsme zde zveřejnili článek, Olympijský řád v aukci. Z pozůstalosti E. Honeckera se dražila kolekce vyznamenání, které získal v době, kdy byl předsedou vlády NDR. Olympijský řád, který byl součástí sbírky, byl dražen s vyvolávající cenou 10 000 EUR a byl vydražen za překvapivě nízkou výslednou cenu 20 000 EUR. Olympijský řád ve zlatě byl Honeckerovi udělen v roce 1985.

V těchto dnech byly na youtube vloženy filmové záběry z mistrovství světa ve vzpírání z let 1973 (Havana), 1978 (Gettysburg) a 1983 (Moskva). Období 70 – 80 let minulého století bývají mnohými nazývány vzpěračskými „Zlatými léty“. Záběry pořídil tehdejší prezident světové federace pan Gottfried Schödl z Rakouska. Točil na barvu kamerou 8 mm. V záběrech máte možnost vidět naše vzpěrače Pavláska, Nagyho, Strejčka, Brauma, Kheka, Baraniaka, Matykiewicze, Bartoně, Vymazala, Řeháka, Hekela a několik dalších. Samozřejmě také celou světovou špičku. Můžete porovnat tehdejší výkonnost s tou dnešní. Srovnejte si technické provedení, možná zjistíte, že se před 40 – 50 lety tak přísně neřešil pokrčený loket či pohyb v rameni. Určitě dojde ještě k rozšíření nabídky, viděl jsem pana Schödla natáčet všechny šampionáty do roku 1978, kdy jsem reprezentaci opustil. V nabídce jsou tři adresy na nejtěžší hmotnostní kategorie, od nich se dostanete i na zbývající HK. Takže hezké podívání. 

V těchto dnech vzpomínáme na významnou historickou událost, 40 let od památného olympijského vítězství Oty Zaremby v Moskvě (28. 7. 1980).

Ludvík Wagner, Antonín Hrabě, Václav Zieba, František Frolík nebo Josef Skalický. Nejen s těmito zvučnými jmény československých vzpěračů-mistrů se setkáte v publikaci Klub athletů „Ctibor“ v Plzni.

V posledních týdnech se mi dostalo do ruky několik zajímavých olympijských mincí se vzpěračskou tématikou. Dvě z nich patří k olympijským hrám, které se konaly v roce 2008 v Pekingu a třetí k roku 2012, kdy se OH konaly v Londýně.

Jen málo okamžiků si pamatuji ze svých dorosteneckých let, ale některé jsou výrazné a přes půlstoletí se občas vrací. V roce 1962 jsem se zúčastnil tenkrát velmi populární Velké ceny Prahy dorostu, která se konala na Vinohradech v tělocvičně Spartaku Praha Stalingrad, dnešní „Bohemky“. Turnaj zažil něco přes 30 ročníků, začal roku 1957 a končil v roce 1989. V letech 1969 – 1970 byl pořadatelem Vyšehrad Praha. Od roku 1971 se turnaj přemístil do sokolovny „Na studánce“, soutěžilo se celý víkend. Turnajem prošlo mnoho set dorostenců z obou částí tehdejší republiky, včetně celé reprezentace té doby. V 80 letech se počet závodníků pohyboval kolem 150 v soutěži a to byl důvod, proč došlo k omezení, Do nadhozu postupovalo pouze prvních 15 závodníků v každé hmotnostní kategorii. Soutěžilo se postupně v sedmi a od roku 1969 v osmi hmotnostních kategoriích. Turnaj řídil Městský svaz vzpírání ve spolupráci s oddíly Bohemians, Vyšehradu a později Rudé hvězdy a konal se vždy v závěru sezony v prosincovém termínu. Děkuji Ing. Jiřímu Kosnarovi za upřesnění místa pořadatelství.

Dostal se mi ruky vzácný osmičkový a více než desetiminutový záznam z prvoligového trojutkání RH Praha: ŽD Bohumín: Dukla Banská Bystrica, který se podařilo převést na DVD. Soutěž se konala ve vzpírárně RH Prahy „Na Studánce“ dne 9. 3. 1968. V utkání zvítězil Bohumín, který navzpíral 2 540 kg před Prahou 2 512,5 kg a Bystricou 2 450 kg. Družstvo tvořilo sedm závodníků, kteří startovali v sedmi HK do 56, 60, 67.5, 75, 82,5, 90, +90 kg. Družstvo Dukly startovalo ve složení Karel Prohl (56 kg), Miroslav Pekárek (60 kg), Jozef Režňák (67.5 kg), Zdeněk Otáhal (75 kg), Jaroslav Chebeň (82,5 kg), Pavel Mlýnek (90 kg) a Zdeněk Kračman (+90 kg). V I. lize bylo zařazeno osm družstev a v tomto ročníku zvítězil ŽD Bohumín před Rudou Hvězdou Praha a Baníkem Ostravou. Pořadí na dalších místech: Dukla Banská Bystrica, Sklounion Teplice, ČKD Praha (Bohemians), TJ Gottwaldov (Zlín) a VTŽ Chomutov. V šedesátých letech neexistoval přepočet na Sinclairův koeficient, výsledkem byl součet navzpíraných kilogramů.

(*30. 11. 1885 – †??) byl členem klubu K. A. Ctibor Plzeň. Vznik Československa v roce 1918 prožil ve svých 33 letech. Patří do generace vzpěračů, kteří si dokázali udržet vysokou výkonnost do středního věku. V letech1919, 1920 a 1921 se stal třikrát mistrem Československa.